Do počátku 2. stol. po Kr., kdy Juvenal mohl zničit pověst konzula a vystavit ho obecnému posměchu tím, že ho v křiklavém rozporu s jeho postavením označil za obyčejného podkoního Epony, který přísahá při jejím obrázku namalovaném na zdi stáje nad žebřinami se senem, měla tato původně keltská bohyně za sebou již dlouhou cestu.
Lucanus uvádí Esuse jako druhého ze tří domácích galských bohů (spolu s Teutatesem a Taranisem, které vypočítává v souvislosti s krvavými obětmi. V jeho případě vykládají Berner Scholien, že rituálně zranění lidé bývali buď pověšeni na stromy nebo byli roztrháni větvemi svázanými a pak uvolněnými.
Lug, Lugh, Lugos - jasný, zářící - bůh slunce a světla, řemesel a hojnosti. Byl uctíván v předvečer 1. srpna, kdy se slavil svátek Lughnasad, Lugnasad.
Marcus Annaeus Lucanus (39-65) začíná svou hojně diskutovanou poznámku o třech galských bozích, kteří museli být uspokojováni lidskými oběťmi, Teutatesem.
Věrské představy lze nicméně spatřovat i v jiných projevech, např. nepochybně s nimi souvisejí drobné plastiky (většinou závěsky) zvířat - kanec, pes, srna, koza atd., které měly přenést na člověka vlastnosti svých předloh, či stylizovaná lidská vyobrazení jako vyjádření božské postavy; u Keltů ovšem jako národa podle antických autorů "hluboce oddaného bohům" celý život byl úzce spjat a prostoupen vírou v nadpřirozeno.
Z vydaného keltského kalendáře: Cutios 18.3.-14.4. období je zasvěceno olši 20. - 23. 3. Ostara [ostara], jarní rovnodennost, dnes Velikonoce 25.3. Návrat Bohyně Matky, dnes Zvěstování Panny Marie
Období 15.4.-12.5. 16.4. Obnova polí - země se otevírá období je zasvěceno vrbě 25. 4. Ptačí den – den návratu ptáků z jižních krajin 30.4.-1.5.Beltine [čti beltejn], dnes Čarodejnice
Rituály a tradice, které si v průběhu stovek a tisíců let člověk vytvořil, mu slouží k tomu, aby si uvědomil svoji kontinuitu a místo ve řádu světa. Bez tohoto uvědomění nastává bezútěšný pocit odcizení a nenalezení smyslu života. Imbolc - jeden ze čtyř hlavních keltských svátků je slaven kolem 1. února.